Několik desítek českých a slovenských výrobců nosítek, šátků, nosícího oblečení a nejrůznějších doplňků na jednom místě? No to jsme si přece nemohly nechat ujít! Naložily jsme do vlaku menší ostravskou delegaci včetně našeho tatínka (který měl mimochodem svátek – výlet připadl zrovna na Den otců) a vyrazily směr Brno.

Vatanai hned za vstupem, vedle Moisha, kompletní Dekkovi, Loktu She; nad nimi na kopečku Sestrice, Zumbucca, VeKa, Maggion, MoniLu, Srdíčko, Andala a další a další; ručně tkané skvosty a vyhodnocení tkalcovské soutěže – prostě ráj pro šátko-nosítko maniaky! 

Většina zajímavého programu probíhala venku, což sice naši skluzavky a písečku chtiví útěkáři ocenili, ale bohužel jsme se na sluníčku opékali jak kuřata na rožni (a dětičky byly po řádném ozkoušení místních atrakcí jako zaprášená prasátka).

To nás ale od zkoušení novinek ani v nejmenším neodradilo! Dekku jsme samozřejmě musely jít pozdravit jako první – jejich překrásná modrotyrkysová větráková novinka Dory na mě svítila už z dálky. Tohle je prostě MOJE barva! A složení je velmi zajímavé a velmi letní – bavlna, len, tencel. A Dekka-RS z monochromové elementové Betty, s nefalšovanými XL Dekka-kroužky… ale psssst 😉 

Na skok u Vatanai, co dovolila už trošku netrpělivá Emilka – novým Snivcům prostě nešlo odolat! Šup šup loktushí lodičky (ach), ostatní aspoň osahat, když už to zběsilé mládě opět začalo odcházet z úvazu, a honem aspoň na pár nosítek – a že tu byl skutečný výběr! 

Z nosítka od Sestric jsem šla do kolen – dokonalost sama! Nádherné zpracování, velmi dobře vyřešené nastavování zádové opěrky (bez šňůreček 👍🏻), pohodlné ramenní popruhy (i když bederák si chvilku musel sedat, než jsme se trochu sžili a domluvili), a především – ta magnenická zádová spona na pojezdech je jedním slovem geniální! 

U Zumbucca stánku jsme našly nejen spoustu opravdu překrásných nosítek (a na krátké nahození a poponesení také velmi fajn nosítek!), ale také nepřeberné množství roztomilých drobností ze scrapů. Dále jsme se zastavily u Srdíčka, osahaly nosící oblečení Shara, vyzkoušely onbu od Rebely (ano, konečně neindické onbu, které se dá dostatečně stáhnout tak, aby mi Emilka viděla přes rameno)… kéž by ten den byl natahovací a dítě svolnější ke zkoušení! 🤷🏼‍♀️

Co mě na celé této akci nejvíc těší a hladí po duši – s kýmkoliv jsem se dala do řeči, ať již z prodejců/vystavovatelů či náhodných kolemjdoucích, všichni byli úžasně milí a vstřícní a rozdávali úsměvy na všechny světové strany! Od Dekko-Škapových (které tady vynáším do nebes už po několikáté – a fakt né, fakt mě za to nikdo neplatí :D), přes Filipa Kašlíka za Vata-tým, sympatické usměvavé Sestrice a Loktushky a superochotné a milé Zumbuččáky až po obsluhu za extrémně vytíženým barem. Takto vymácháni v kýblu pozitivní energie jsme pak aspoň i přes úmorné vedro dokázali zvládnout následnou zpáteční cestu vlakem, jak jinak než ve znamení hopsa hejsa do Brandejsa a nejlépe střemhlav ze sedačky a kyvadlových běhů po chodbičce (mé dítě má zabudovaný nukleární pohon, kdybyste to náhodou ještě nevěděli…). Tak příští rok zas! 🙂