Ručně tkané šátky jsou tak trochu svět sám pro sebe – vypadají jinak, vážou se jinak, v úvazu se chovají většinou trochu jinak než jejich strojoví příbuzní. Nepovažuju se, a asi se ani nikdy považovat nebudu, za odbornici na HW šátky (to se ostatně můžou považovat maximálně tak tkadleny samy a pak možná jednotky superzkušených nosnic v celé ČR), nicméně pod pokličku mi nahlédnout umožněno bylo – když jsme v prosinci loňského roku dělaly rozhovor s Erikou Štěpánovou, tkadlenou, která stojí za šátky Honu. Nicméně, kdykoliv, když se mi naskytne příležitost vyzkoušet nějaký HW skvost (HW = hand-woven, neboli ručně tkaný 😉 ), chňapnu po ní jako hladový pes po kusu masa (tady a tady si můžete počíst například o šátcích z dílny Hopity, zde něco o jednom těžkotonážním NAMAKu, ruském Cotton Cloudu či kolumbijských AYU v podobě dlouhého šátku i ring slingu).

Jen pro představu, jak HW šátky “vypadají jinak” – většinou nečekejte vytkávané vzory ve smyslu obrázků v žakárové vazbě – spíše pruhy, gradace, různé “fleky” a barevné přechody; absolutní většina ručně tkaných šátků nemá cípy, ale rovné konce a okraje nejsou založené. Daleko více než na strojových šátcích se zde setkáte i s drobnými nepravidelnostmi danými především nutností jednou za čas někde napojit nit – to je zcela přirozené, nemá to vliv na kvalitu šátku a pohodlí či bezpečnost nošení (a dá se říct, že bez nějakého toho napojení by se šátek prakticky utkat ani nedal). Někdy nemusí mít středovou značku (s čímž jsem se setkala například u Hopity), jindy může být středovka vytkávaná či vyšitá (jak bývá zvykem například u NAMAKu).

Co se týče vázání a chování v úvazu, stejně jako co do vzhledu je prakticky každý HW kousek originál, nelze generalizovat ani zde – samozřejmě záleží na složení, typu a hustotě vazby. VELMI obecně lze ale říct, že ručně tkané šátky je třeba déle zanášet než strojové (nečekejte superměkké ňuňánky “už z krabice” jako třeba u Dekk v triweave vazbě), méně pruží a minimálně u 100% bavlněných kousků je možno říct, že méně kloužou. Ale ještě jednou musím zopakovat – obecně! Ručně tkané šátky jsou opravdu originály kus od kusu a i dva šátky od jedné tkadleny se od sebe můžou zásadním způsobem lišit.

Zpět k tématu tohoto článku – HamaMama je česká tkadlena žijící v Německu, Martina Diviak (a možná také proto není HamaMama v československých vodách až tak všeobecně známá značka jako například NAMAK, BLooM či Blueberry). A právě paní Martina vyslala tyto dva zajímavé šátky na testovací kolečko po ČR, za což jí mnohokrát děkujeme!

Růžový šátek (bezejmenný)

Složení: osnova – pima bavlna, útek – hedvábí/len

Gramáž: 277 g/m² (námi spočítaná)

Velikost: 8 (námi změřeno 602 cm)

Úvaz: kříž s kapsou s roztaženými popruhy

Začnu tou méně hyperexcitovanou částí recenze, každopádně ale i bez nějakého extrémního nadšení to pro mě byla velmi zajímavá a neocenitelná zkušenost – se šestimetrovým šátkem jsem totiž měla tu čest poprvé v životě. 😉

Že jsem psala, že ručně tkané šátky většinou moc nekloužou? No, ne tak tato růžovka (nebo také “růžový maskáč”, jak jsem si šátek sama pro sebe překřtila). Je to hebounká pavučinka (a na těch mnou spočítaných 277 g/m² se opravdu na první pohled netváří) – tak hebká, až bych se odvážila ji nazvat kluzkou. Při vázání mi to ale nějak zásadně nevadilo a ani úvaz nějak podstatně nepovoloval, i když tedy na jednu vrstvu a jeden uzel jsem si už od pohledu netroufla. Šátek je měkoučký a poddajný jako ranní mlha a je možné ho dotáhnout opravdu na milimetr přesně. Zatím tedy v podstatě samé superlativy, jen má pro mě osobně jednu zásadní nevýhodu – na můj vkus dosti málo pruží a takové šátky já a má ramena prostě nevyhledáváme.

Co do vzhledu mě růžomaskáč příliš neoslovil, na druhou stranu se mi moc líbil odstín růžové (či spíše fuchsiové? – ano, na fotkách si jistě všimnete, že je to moje oblíbená barva 😀 ) a vzor (který ale bohužel v maskáčových flecích trochu zaniká).

Jinak jak jsem doposud povětšinou měla HW šátky za nenáchylné držáky a pracanty do nepohody, tak u této růžovky bych se přece jen trochu bála – jednak kvůli poněkud volnější vazbě a jednak kvůli tenoučké útkové hebvábně-lněné nitce, která je sice opravdu hebká a jemňoučká (a můj odhad je, že je to z velké části ona, která šátku tyto vlastnosti propůjčuje), ale právě kvůli ní jsem k šátku přistupovala s extrémní opatrností.

Každopádně, jak už jsem psala, zkušenost s takovým superdlouhánem pro mě byla velmi zajímavá a dost mě mrzí, že jsem na něj neměla víc času, abych mohla vymyslet nějaký pořádně kreativní úvaz!

Sorella Fortuna (della Magia)

Složení: osnova – konopí/bambus/tencel, útek – len

Gramáž: 339 g/m² (námi spočítaná)

Velikost: 7 (námi změřeno 529 cm)

Úvaz: rainbows back carry

Tak tento no-cotton krasavec je pro mě úplně jiný příběh, tady budu jásat od začátku do konce! Ostatně, stejně jako jásaly i další spolunosnice a spolutestující v naší regionální skupině, když šátek viděly a vázaly.

Je jedním slovem nádherný! Neonové barvy dělají ve spojení s bílou až skoro pastelový efekt, který je ale velmi svěží, takový letní a šťavňatý. Šátek je díky tomu na pohled jemný, ale zároveň veselý – asi jsem ještě v ruce neměla kousek, jehož vzhled by mi pocitově natolik korespondoval s jeho vlastnostmi. Sorella je totiž i na první dotyk úžasně jemná, pocitově až jakoby chlupaťoučká. Jak ale zpětně zkoumám fotky, tak vlastně chloupek prakticky žádný nemá – prostě to byl jen můj pocit, který ve mě ten hmatový vjem vyvolával.

Je to jen pár dní zpátky, co jsem zde plakala nad tím, že nemám ráda len, že to klouže a že to nepruží… A vidíte to? V tomto šátku je útek 100 % len a mé nadšení nezná mezí! Prostě není len jako len; takovýto měkoulinký len je vázací pohádka! Se Sorellou jsem si troufla i na úvazovou pekelnost jako je rainbows back carry – to je opravdu motanice, na kterou musíte kromě svaté trpělivosti (vlastní i nošencovy) mít dokonale spolupracující šátek. Tedy, klouzání přiměřené, výdrž v úvazu skvělá, a nošení superpohodlné, byť to tedy není nějak extrapružný kousek. Na to, jakou jsem spočítala gramáž, to ale ani náhodou není žádná deka – a srovnávat ho například s gramážově obdobnými Dekkami prostě nelze; to jsou co do vlastností velmi odlišné šátky (a i přesto jsou pro mě srovnatelně pohodlné – záhada! 😀 ).

A ještě musím v závěru zmíňit tu nejkrásnější středovou značku, jakou jsem kdy viděla! 😉

Paní Martině ještě jednou moc děkujeme za tento krásný dvojitý šátkový zážitek, bylo nám velkou ctí! 🙂