Super-eko fértrejd nosítka Soul vyráběná matkami samoživitelkami k nám přicestovala až z daleké Indie. Na zoubek jsme se podívaly hned třem těmto exotických cizinců.

Soul Standard 

Jak to vidí Lenka:

Výrobce udává, že nosítko je vhodné pro děti od 6 – 7 měsíců (7 kg) do cca 2 let (18 kg). Nerostoucí nosítko. V rozmezí půlročáka až po zdatné batole. Jako fakt, beze srandy, zcela vážně.

Tak to prosím ne-e. I pro “rostoucí” nosítko je to dost velká (a často reálně nedosažitelná) meta.

Jinak je to vcelku slušné a vcelku pohodlné standardní jednovelikostní nosítko. Ušité je pěkně, použité materiály ale bohužel odpovídají zmiňované udržitelnosti a neziskovo-eko-bio-sluníčkovosti – samotné plátno je příjemné na dotek, ale tenké – zádová opěrka by pocitově snesla ještě minimálně jednu vrstvu a popruhy jsou bohužel měkké jak použitá Hubba Bubba a velmi rády se přetáčejí ve sponách. Nastavování je jednoduché (téměř žádné, což považuji velké plus), poloha nošence plus mínus – představila bych si i větší podsazení, ale nosítko je určeno pro děti od věku, kdy už fakt nemusí mít kolínka až u uší, takže s tím bych se možná po dlouhém hlubokém zamyšlení i smířila. Bederák pohodlný (recenzi píšu pár dní po testování a vlastně si na bederák ani moc nevzpomínám, což znamená, že mi na něm zcela jistě nic nevadilo, takže je vlastně hodně dobrý :)), ramenní popruhy by si zasloužily trochu víc molitanu, ale jinak k nim výhradu nemám. Ale nekříživé nosítko, no, au au au – bezmála hodinovou procházku jsem pocítila, nicméně to nebyl až takový očistec, jak jsem očekávala. Co do vzhledu se nedá říct, že bych lovila čelist až u kolen (má neoblíbená fialová, no), ale celkově je to pěkné, neurážlivé holčičí nosítko.

Resumé – jde to, ale dře to; doporučitelnost otazná spíše vzhledem k ceně než funkci – nový Standard stojí 2800,-; i kdyby byl za polovinu, tak si radši koupím jetou Manducu.

Jak to vidí Linda:

Pro mě jednoznačně vítěz tohoto trojboje, naprosto blbuvzdorné, relativně pohodlné nosítko, pro Helenku (skoro 10kg, vel. 80/86) akorát velikostně, jak mezi nožkama, tak co se týče zádové opěrky. Vzhledově se mi také velmi líbilo. Bederák opět bohužel zbytečně dlouhý, pro drobné maminky to nebude. Povšimněte si, jak jsem ho zarvala já 😀

Za tu cenu dám raději přednost Kibíčku 🙂

Soul AnoonA

Jak to vidí Lenka:

Anůna je spíš Nenůna. Ne ne a ještě jednou ne. Podle výrobce vhodné pro děti od narození (3,2 kg) do cca 2 let (max. 20 kg). Ve skutečnosti není vhodné pro žádné dítě, a to ani pro chudinkou ratolest samoudržitelné indické single matky.

Už na prosté existenci této podivné “věci” jde vidět největší bolest nosícího trhu – nesmyslná poptávka po co nejuniverzálnějším a co nejdéle použitelném nosítku, do kterého by mimino nejlépe skočilo ještě špinavé od mázku přímo z matčina lůna, až po vyběhnutí na školní dvůr v 6 letech. Milí výrobci nosítek, vykašlete se na to a raději učme nosivce nosit v jednovelikostních modelech, než aby vznikaly podobné paskvily jako je AnoonA.

Pak je tu další bolest nošení – vývojáři Soulu zřejmě podlehli amerikofilii a tlaku na to, aby bylo možno v nosítku nosit čelem vpřed. Ano, čtete správně. Ten návod na instalaci nebohého dítka čelem vpřed je velmi nepěkná ťafka mezi nic neutušící oči celému nosícímu ergo-světu.

Nejdříve pozitiva – budu stručná – nastavování šířky sedu na druky je dobře vymyšlené. Jo a nosítko má praktickou barvu.

Jinak, shrnu-li to – celé tohle “nosítko” je jedno velké WTF. Asi chápete, že něco, do čeho se dá dítě napasovat čelem vpřed, nemůže mít správně tvarovanou zádovou opěrku – nemá, podsazení se nekoná. Za krkem má jakési podivné vyztužení (opět to přičítám snaze jít na ruku americkému visítkovému zádo-vyztuženému trhu). Emilka je hodně drobná, v roce měří 69 cm (tj. výška běžného půlročáka), sed jsme měly rozšířený na max a že by to mělo ještě nějak extra vůli, to opravdu ne. Fakticky bych v tomto nástroji nechtěla potkat 20kilového batoláka, to už by zavánělo středověkou torturou. Bederák mi podobně jako na Standardu nevadil, ale snesla bych širší; ramenní popruhy bych si dokázala představit polstrovanější. O pohodlnosti se nicméně moc rozepisovat nemůžu, protože mi 15 minut stačilo. Sbohem a šáteček, Nenůno.

Jak to vidí Linda:

Nosítko se mi na první i druhý pohled vzhledově velmi líbilo, jak použitá látka, barva, zajímavé detaily – např. rozšíření sedu, vtipná kapsička na bederáku a když se připla kapucka, tak dokonce nebyla vidět ta šílená výztuha za krkem. Tím to pozitivno ovšem končí. Ramenní popruhy tuhé, naprosto nedostatečně vycpané, zádová opěrka krátká, dítě absolutně nešlo podsadit a Helenka v tom zvládla vydržet celé 3 minuty, což samo o sobě hovoří za vše. Ne, ne a ne!

Soul Onbuhimo:

Jak to vidí Lenka:

Mezi testovanými nosítky můj jednoznačný favorit, a to jak vzhledově, tak i funkčně. Onbuhimo, pro neznalé, je bederákuprosté, skladné a nenáročné poponášedlo pro jinak již zdatné chodce (když už prostě bolí nožičky a nechce se dál ťapat), takže jsme ho se zatím nechodící Emilkou vyzkoušely jen tak pro zajímavost a novou zkušenost.

Onbu je stejně jako jeho sourozenci ušito pěkně, dokonce i z velmi příjemné látky, kterou byste si na první pohled jednoduše mohli splést se šátkem. Na tomto typu nosítka není obecně moc co nastavovat, ale potěšilo mě, že se ramenní popruhy dají velmi výrazně zkrátit (což my trpaslíci potřebujem a často se nám toho nedostává), takže jsem Emilku měla krásně vysoko. Poloha nošence bez výhrad, Emi byla pěkně podsazená a zádovou “opěrkou” obejmutá; pro mě bylo onbu i přes absenci bederáku pohodlné a určitě bychom s ním zvládly i delší trasu, než na jakou jsme se vydaly – ostatními testujícími často zmiňované tvrdé polstrování ramenních popruhů mi nevadilo a neslo se mi dobře (ale je fakt, že já jsem dost nenáročná nosnice a navíc jsem zvyklá Emilku nosit v pirátském batohu, kde vlastně “bederák” taky chybí).

Každopádně až budu jednoho dne přemýšlet nad koupí onbuhima, do výběru jistě zařadím i Soul.

Jak to vidí Linda:
Tady se stejně jako u “vázacího nesmyslu” přiznám, že jsem byla dosud “Onbu panna”, takže opět nemám s čím srovnávat. Vzhledově se mi Onbu vzhledem líbilo a snažila jsem se Lenku přesvědčit, že se jedná na 100 % o šátkové nosítko, tak mají tu použitou látku krásnou. Lenka teda zarytě trvala na svém, že to šátek není, protože jinak to by výrobce rozhodně avizoval 😀
Celý systém Onbu se mi moc líbil, rozhodně se budu nadále po tomto typu nosítku dívat, leč Soul v tomto případě opět nezvládl polstrování ramenních popruhů, které se mi dost nepříjemně zařezávaly do ramen, podsazení mohlo být kousíček lepší a Helenku se mi bohužel nepodařilo dostat natolik vysoko, aby mi viděla přes rameno. (Edit: od doby testování jsem vyzkoušela další Onbu a zjistila jsem, že Soul jsem si špatně nastavila = málo utáhla, takže čistě moje chyba, že Helenka byla tak nízko).