Moyo, to jsou dvě maminky ze Slovenska, Barbora a Daniela, které (dle vlastních slov) na mateřské nevěděly, co by – a tak se daly na šití nosítek. Jen u nosítek zdaleka nezůstalo – tyto dvě šikovné dámy šijí také krásné nosící oblečení (o tom příště ;)) a tašky, baťůžky, hračky a dokonce i stylové kšiltovky ze scrapů. Netuším, jak je tomu u našich východních sousedů, nicméně je velká škoda, že Moyo je v našich končinách prakticky neznámá značka.

Mezi Moyo-nosítkovým arzenálem nenajdete rostoucí model, což je mi velmi sympatické! Vymyslet a ušít dobré rostoucí nosítko tak, aby to nebyl jeden kompromis vedle druhého, to je opravdu kumšt, a přijde mi fajn, že Moyo-holky (zatím) nepodlehly všeobecnému trendu a poptávce po nosítku “od narození do smrti”. Ale jelikož jsou to opravdu holky šikovné, tak se třeba jednoho dne dočkáme i rostoucího Moya – a třeba to bude právě ono, které mě přesvědčí, že i rostoucí nosítko může být plnoprávným příbuzným jednovelikostních modelů.

Klasická Moyo nosítka můžete koupit ve dvou velikostních variantách – menší Tiny (“od 3 měsíců do 2 let”) a větší Classic (“od 6 měsíců do 3 let” – o tom se opět rozepíšu, jak jinak), a navíc jako model nekřížící – Classa, nebo primárně určený ke křížení – Cross. Tedy celkem 4 “normální” nosítka plus onbuhimo a bonbónek v podobě dvojčecího nosítka Tandem Tiny, to všechno jsme měly tu čest otestovat!

Moyo Classa Tiny

Jak to vidí Lenka:

Classa Tiny bylo první z “kompasových” nosítek (a vůbec první Moyo), které jsem měla možnost otestovat. Je krásně ušité, použitý šátek (pro mě doposud zcela neznámý Ital Dolce Contatto Nautica Capuccino) je skvěle zvolený – je to odolný držák a vzor přímo vybízí k rozkuchání na nosítko. Hned na začátku musím vyzdvihnout sundávací kapucku – velmi jednoduše se připíná na suchý zip schovaný v kapsičce za krkem nošence, kam se také v případě potřeby dá elegantně zarolovat. Skvělý detail, tleskám!

S nastavováním jsem neměla větší problém, nosítko je šňůrko-nastavovací, což mi osobně nevadí; řešení vertikálního nastavení zádové opěrky je navíc vymyšleno opravdu chytře! Šňůrku na stažení sedu jsem prostě jen povolila a Emilce (která je na svůj věk spíše drobná – v 13 měsících 8 kg/70 cm) nosítko krásně sedělo, naopak jsem musela poměrně hodně zmenšit zádovou opěrku vertikálně. Tento nepoměr mě hned zaujal, musím ale říct, že v ne úplně pozitivním smyslu – jaké proporce by vlastně mělo mít dítě “ideální” pro Moyo nosítko…? Nicméně Emilka byla pěkně podsazená a opěrkou obejmutá, k tomuto nemám nejmenších námitek.

Výhradu mám ale k výrobcem udávanému věkovému rozpalu vhodnosti nosítka – 3měsíční miminko, pokud by se nejednalo o extra dlouhou nudli, by dle mého názoru bylo v nosítku utopené, kdežto dvouleťák by musel být skutečně velmi, velmi drobný, aby se do velikosti Tiny napasoval.

K pohodlnosti nošení – kdyby to náhodou někdo ještě nevěděl, já nosítka křížím a když se mi do ruky dostane kus bez možnosti křížení, vržu zubama. Moyo mě ale hodně překvapilo a ani po hodině plus mě záda nebolela (velkou zásluhu na tom má zádová spona, která se dá stáhnout hodně nízko). Prošitý měkký bederák mi vyhovoval, ramenní popruhy taktéž pohodlné, tak akorát polstrované. Při nošení mi ale výrazně vadily spony ramenních popruhů, do kterých jsem při pohybu narážela zadní stranou paží, do níž mě docela nepříjemně škrábaly.

Moyo Classa Classic

Jak to vidí Lenka:

Mně ten maskáč prostě vadí, z principu. K samotnému nosítku nemám výhrady – jednoduché nastavování stejné jako u Tiny, věkové rozpětí mu tentokrát docela i věřím – minimálně tedy tu dolní hranici; horní si netroufnu posuzovat. Nosilo se mi stejně pohodlně (příjemný bederák i ramenní popruhy) i nepohodlně (spony na ramenních popruzích škrábající do zadní strany paží) jako u menší verze. Ale ten maskáááááč…

Jak to vidí Linda:

Já k tomu Moyu vlastně nemám moc co říct, v pozitivním slova smyslu. Nastavování je intiutivní, dítko krásně zapadne do kapsy, podsazení ukázkové. Překvapily mě velmi tenké ramenní popruhy i bederák, ale nemůžu říct, že by mi to nějak vadilo. Toto nosítko se mi po dlouhé době podařilo otestovat důkladně – tedy nošení delší než hodinu. Bohužel jsem měla opět stejný problém jako s Andalou a to byla bolest do beder. Čím to je, bohužel netuším.

Moyo Cross Tiny

Jak to vidí Lenka:

Jako nosítkový křižák jásám i nejásám. Nastavování, poloha nošence, věkové rozpětí, bederák – vše s identickým komentářem, pochvalami i výhradami jako u verze Classa výše. Co je pro Cross specifické – široké ramenní popruhy jsou příjemné a pro mě velmi pohodlné, ALE!! Jak je možné, že nosítko přímo URČENÉ ke křížení nedisponuje takovou vymožeností, jako jsou oboustranné spony na ramenních popruzích? Je sice chvályhodné, že výrobce chtěl podpořit pocit bezpečnosti z nosítka obrovskými, povětšinou na bederák používanými, zamykatelnými sponami, ale ta oboustrannost tam prostě zoufale chybí! A o to víc ještě ve chvíli, kdy je nutné sponu zajistit brzdičkou, aby neprokluzovala a nepovolovala – to je bez pomoci druhé osoby prakticky nemožný úkon.

Zapínání kapucky na knoflíčky je sice vtipný detail, ale jak se ukázalo v praxi, poněkud nefunkční, protože knoflíčky jsou přišity hodně nízko a tím pádem kapucka pouze stíní, nikoliv fixuje hlavičku nesoucího se spáče. Co do vzhledu, hvězdičkovaný Yarouš je nosítková klasika, která (mě) neurazí ani nenadchne.

Moyo Cross Classic

Jak to vidí Lenka:

Druhé kompasové nosítko z Moyo nabídky – ve všem, co bych k němu napsala, bych již jen opakovala to, co jste si přečetli u předchozích modelů. Jen zmíním, že to byl právě Cross Classic, který jsem se rozhodla podrobit největší zatěžkávací zkoušce – Emilku jsem v něm vynesla z Vyšních Lhot až na Prašivou a obstál se ctí hodnou udatného rytíře – o dítěti na svých ramenou jsem věděla až znovu pod kopcem!

Jak to vidí Linda: 

Stejně jako u Classa Classic, i křížící nosítko bez problémů, jen mě lehce tlačily spony do podpaží, ale možná by to spravilo trošku lepší nastavení nosítka. Ještě bych ráda zmínila pěkný a roztomilý detail, kterým je uchycení kapucky na knoflíčky – jednoduché, trvanlivé a funkční.

Moyo Onbuhimo

Jak to vidí Lenka:

Na Moyo onbu jsem se hodně těšila, protože se mi prostě a jednoduše líbí. 🙂 Zmrzlinky od Beloved Slings u nás v regio skupině byly předčasem na testování a ten šátek je podle mě krásný, vtipný, sladký a má úžasné cukrkandlové barvy. Onbu je podobně jako jeho bederákoví bratříčci pečlivě ušité, má pohodlné ramenní popruhy; přední spona se dá stáhnout dostatečně nízko, aby nosiče neškrtila. Dítko je v nosítku ukázkově podsazené (asi nejlíp, co jsem zatím měla možnost u onbu vidět), zádový panel ho pěkně obepíná a nikde nic nepřebývá. Jenom ta zpropadená šnůrečka na stažení sedu, resp. uzlík na ní mě tlačil do zad (ale chápu, že na onbu se regulace šířky sedu nedá moc jinak vymyslet…). Bohužel jsem ale Emilku na zádech nedokázala napolohovat tak vysoko, abych s tím byla skutečně spokojená (a aby byla spokojená i ona a nedýchala mi mezi lopatky) – můžou za to ramenní popruhy, které se nedají dostatečně zkrátit. Uznávám ale, že to není taková tragédie jako u nedávno recenzovaného onbu od Andaly, u něhož jsem měla pocit, že mi Emilka sedí přímo na zadku – pokud by Emi byla o pár centimetrů vyšší, už by mi přes rameno viděla a k její poloze v moyím onbu bych neměla jedinou námitku.

Moyo Tandem Tiny

Jak to vidí Lenka:

Tandem je nosítko primárně určené pro nošení dvojčat, nikoliv sourozenců různých délek a šířek (ale s výrobcem by se jistě dalo domluvit na ušití jednoho menšího a druhého většího nosítka). Dvojčaty ani já, ani Linda nedisponujeme, velikost Tiny je Helence malá (a Helenka je navíc dosti nevyzpytatelný nošenec, který je rád u svého zdroje), ale i přesto jsme se z hecu na jeho testování zapsaly. Já co do pohodlnosti můžu hodnotit pouze “zadní” (celé) nosítko samostatně (Helouš prostě nebyl v náladě na tandem u tety, no) – je vlastně identické jako Classa Tiny, tedy celkově fajn (viz výše). Systém nasazování druhého nosítka se sice zdál na první pohled jednoduchý, ale utažení “nebederáku” předního nosítka přes bederák toho zadního a navíc pod nožičkama zadního nošence byl docela náročný úkon i pro mě jako pozorovatele/napomahatele. Nacvaknutí předního nosítka na ramenní popruhy toho zadního je vymyšleno chytře, ale docela mě udivuje, jak drobné spony k tomuto účelu výrobce použil – ne že bych jim tedy nevěřila, že by nošence neunesly, ale jaksi mi nejde do hlavy ten nepoměr – tady jsou spony malinké, nijak nejištěné, nenechavým ručkám nošence velmi dobře dostupné, kdežto spony na ramenních popruzích obecně všech Moyo nosítek, které nesou vlastně úplně stejnou zátěž a nejsou dítěti ani zdaleka tak na očích jako výše vzpomínané na přední polovině Tandemu, jsou obrovské, bytelné a nadto zamykatelné a jištěné brzdičkami. No, nevím, buď jsou prostě jedny z nich příliš malé anebo příliš velké…

Jak to vidí Linda:

Plně souhlasím s Lenkou, i když u tohoto testování jsem tedy fungovala spíše jen jako figurant, na kterého se děti i nosítka navěsí. 😀 Opravdu jako největší problém vidím v bederáku a nebederáku, nepodařilo se nám nastavit a utáhnout tak, aby nosítka byla nositelná, hodně to bolelo. Naopak mě překvapilo, že ramena byla úplně v pohodě a při takové zátěži vůbec neprotestovala, takže za řešení ramenních popruhů rozhodně palec nahoru.

Verdikt Lenky:

Krásná, kvalitní, pečlivě ušitá nosítka – jde vidět, že nad nimi jejich autorky skutečně přemýšlely (kromě pohodlných ramenních popruhů a bederáku a ukázkové polohy nošence jsou to drobnosti jako chytře vymyšlená kapucka nebo systém vertikálního stahování zádové opěrky, které mi udělaly hodně velkou radost). Mají sice své mouchy (nepřítomnost oboustranných spon na modelech Cross považuji přímo za vypasenou masařku!), ale určitě je ráda budu nosítka-chtivým rodičům doporučovat! Jednoznačný vítěz Moyo klání (alespoň co do funkčních vlastností) je pro mě maskáčová Classa Classic.

Holkám Moykám moc děkujeme za poskytnutí nosítek k testování!