Přesrazováno, co? :)) Většinou to nebývá tak nahusto a občas se to dokonce obejde i bez naší účasti (ale jen občas!), ale tak když už jsme tam byly… a když už jsme teda něco zkoušely… no co bychom se nepodělily? 😉 Tak aspoň krátce o Chaloupce a o těch úžasnostech, které jsme měly tentokrát možnost osahat.

Chaloupka je ostravské nosičské zimní stanoviště – rodinné centrum v prostorách, kde dříve bývala školka (tedy minizáchůdky s miniumyvadélky a zrcadélky ve výši dospělých pozadí zcela jistě přítomny), s krásnou čistou herničkou se spoustou zajímavých hraček (a dvěma obrbazény s balónky!!!) a tělocvičničkou, kde si obvykle rozkládáme naše šátkonosítkové hospodářství, aby nám po nich junioři nejezdili nejrůznějšími plastovými vozítky. Jako v každém správném rodinném centru, které chce být in, se zde pořádají (kromě našich populárních setkání, samozřejmě) nejrůznější akce od karnevalů přes přednášky a workshopy po maminko-děťátkovské cvičení.

Na srazy už delší dobu jezdívám se svým pověstným kufříčkem – tentokrát tomu bylo nejinak (zkuste si transportovat tramvají 6 a více šátků, nechodící dítě a k němu patřící příslušenství a zrcadlovku jinak, než na kolečkách – no prostě jinak to nejde, i když spíše vypadám, že jedu na výlet než na sraz). Zmiňovaná zrcadlovka – abyste si nemyslely (nemysleli?? – co já vím?) – je stařičký dědoušek Olympus, který jsem podědila po manželovi a jemuž já i Linda mu rozumíme jako kozlíci petrželi – proto je kvalita fotek odpovídající a jen a pouze dokumentační.

Hned po příchodu jsem zmerčila nádherný lněno-konopní oschí Seasalt Skirl a inhned jsem Emilku nahodila… no Giselle back carry není a nebude náš oblíbený úvaz; dokonce prďolinu podezřívám, že je na něj alergická – pokaždé v něm mrčí a mrčí, než ji sundám a převážu – asi že nemůže prostrčit bokem ručičky a lechtat mě v podpaží; jinak si to nedokážu vysvětlit 😉 No a Oscha… prostě Oscha… lehoulince tužší, vzhledem ke složení více než lehoulince mačkavá, ale tak jakoooo doma bych ji snesla… :))

Sraz byl ve znamení modré – proto šup do nádherného labuťkového (lněného mačkavého, ach ach) Natibaby; opět jsem si vymyslela pěkně pitomý úvaz (popparoo carry; není to z mé hlavy, ale je to pravda pravdoucí, na tom úvazu je nejlepší jeho název :D) s tím, že pěkně vyniknou obě strany šátků… prdlajz vyniklo, labuťka se mi podařila vymámit na přední stranu úvazu přinejlepším jedna a to ještě pěkně schuchlaná, takže spíš než jako labuť to vypadalo jako postižený zakrslý kačer. Ale kojilo se v tom dobře, říkala Emilka.

A pak loktushí troječka – Sea Motion Caribic, bavlno-tencelový krasavec, o kterém jsem si naivně myslela, že si ho pěkně ponosím, protože původně byl členem naší nosící rodiny…! Ale Linda ho prodala dřív, než jsem se stihla pomazlit, tak aspoň taková malinká záplatička. Než jsem navázala svůj “superoblíbený” batoh (kdo proboha vymyslel tak pitomý úvaz, děcko dvakrát kopne a už visí!), propůjčila jsem Emilku pro testovací účely – nesla to statečně; tak se pozná správně zanošené dítě! Mimochodem, trojka je fakt krátká. Jako fakt. I ten batoh byl trochu problémek. Trojka není příjemná velikost šátku… :/

Linda uchvátila zelené Sling Studio Herringbone Moss (prosím vás, fotka klame, on vůůůbec není takový krásně tyrkysový, ale dělá čest svému jménu, je úplně nejzeleněji zelený, jak si jen dokážete představit!) a mezi focením a nadáváním na blbý foťák Donkey nosítko. Prý opět všechno na echm… takové to slovo na H. Není nad to mít pozitivní náhled na svět a nosítka především!

A to je konec, přátelé, tádydádydá! Bylo to nějak málo výživné, ale to napravíme ještě dnes na frýdecké šátkovo-nosítkové superseanci! Opět jsme si odvezly několik kousků k delšímu pomazlení a Emilka navíc získala velmi urputného nápadníka! :))