Tento článek už tady měl být dávno, vlastně už na samém zrodu tohoto blogu. Jestliže vůbec víte o jeho existenci a zabloudili jste sem, pak nejspíše máte v tom prvním zásadním bodu jasno – že nosit chcete. A nejspíše také víte, jaká pozitiva to vám i vašemu nošenečkovi může přinášet nebo už přináší. V tomto článku se chci ale věnovat tomu druhému, neméně důležitému bodu – jaká jsou rizika nošení? Mají věční rýpalové a odpůrci nošení z řad rodiny, sousedů, náhodných kolemjdoucích, chytrých pánů a paní na internetu, ale i odborníků v něčem pravdu? Sama jsem toto velmi dlouho řešila, zkoumala a trápila se tím, když jsem začala 14denní Emilku vázat do šátku. 

Aby nedošlo k mýlce, nepíšu vědecký článek – nic, co by se mohlo citovat v odborném tisku; žádnou cílenou rešerši lékařské/fyzioterapeutické/antropologické/psychologické literatury jsem neprováděla. To by ostatně šlo jen těžko, protože v podstatě žádná relevantní studie potvrzující, že ergonomické nošení škodí nebo prospívá, ani neexistuje. 

Jsem povoláním lékařka, doktorand, odborných článků mám přečteno nespočet (několik jsem i sama napsala a publikovala), takže vím, jak takový článek má vypadat, kde hledat opravdu citovatelné zdroje a jak argumentovat. To, co zde uvádím, jsou částečně fakta, která jsem získala při svém studiu na lékařské fakultě, částečně to, co mám načteno z více či méně důvěryhodných internetových zdrojů a částečně – ale v neposlední řadě – zkušenosti, které jsem nabyla za více než rok prakticky výhradního nošení své dcerky. Tak tedy pěkně popořadě a přehledně 🙂

Nošení je špatné pro vývoj kyčlí.

Toto tvrzení (často dokonce opakované i odborníky z řad ortopedů a fyzioterapeutů) vychází z neznalosti a nepochopení toho, co znamená “ergonomické” nošení; toto je navíc jediný bod, kde lze argumentovat skutečně relevantními vědeckými daty. O prospěšnosti tzv. “abdukčně flekční” polohy kyčlí, tj. poloze nožiček do “M”, kdy je zadeček dítěte níž než kolínka, vzhledem ke správnému vývoji a prevenci vzniku dysplázie kyčelního kloubu, byla napsána celá řada prací. Odkazy na konkrétní vědecké články najdete například na stránkách International Hip Dysplasia Institute. Komu se nechce hledat, stačí se zamyslet zcela selským rozumem – jaký jiný je princip Frejkovy peřinky či Pavlíkových třmínků, užívaných právě k léčbě kyčelní dysplázie, než polohování nožiček do “M”? Nepochopení a nedoporučení nošení v šátku či ergonomickém nosítku i odborníky vychází ze zažitého obrazu tradičního nosítka “visítka” (někdy také zvaného “klokanka”), kdy jsou skutečně kyčle v nesprávné a pro jejich vývoj zcela nezdravé poloze, případně nošení v šátku “v kolébce”, které stahuje nožičky k sobě a kyčle tedy opět do addukční polohy. Při správném vertikálním nošení o vývoj kyčlí svého dítěte nemusíte mít strach. Ba naopak.

Nošení je špatné pro vývoj páteře.

Ohledně vývoje páteře už relevantní data jen tak nenajdete – toto byl můj hlavní strašák a příčina neklidného spánku, když jsem s nošením začínala. Odborníci z tohoto hlediska před vertikálním nošením buď varují, z “preventivního” strachu z předčasného vzpřimování nezpevněného dítěte, anebo se k němu staví jen velmi rezervovaně a doporučují ho až od 6 měsíců (viz stanovisko České pediatrické společnosti, kde se ale současně dočtete, že neexistují studie, které by potvrzovaly škodlivost nošení z hlediska vývoje páteře). Jediná  často zmiňovaná studie od Evelin Kirkilionis, německé bioložky, humánní etoložky a propagátorky nošení, na cca 200 dětech nezjistila rozdíl ve frekvenci vývojových vad páteře u nošených dětí ve srovnání s dětmi nenošenými. Na tomto jediném výsledku samozřejmě zdravotníci stavět svá doporučení nemůžou. Emilka byla v podstatě odjakživa “vertikální” dítě, nošení v kolíbce či klubíčku vyloženě nesnášela a nejspokojenější byla opřená o rameno, aby měla výhled. Takže jsem opět musela použít selskou logiku – novorozenec se prostě nerodí s rovnou páteří a jednoduše jsem nedokázala najít rozumné vysvětlení, proč by pokládání na rovnou podložku mělo přispět k jejímu správnému vývoji. Správně navázané malé miminko, které ještě nedrží hlavičku, má páteř v šátku přirozeně zakřivenou do “C”, je jím pěkně obejmuté, opřené o hruď maminky, hlavičku má fixovanou horním lemem šátku. Posilování posturálních svalů a přirozené “vzpřimování” je podle toho, co jsem sama vypozorovala (a co vám jistě potvrdí i pro-nosící fyzioterapeuti), nošením spíše podporováno – zvědavé miminko nejprve zvedá hlavičku, později se i napřimuje v zádech – podobně, jak vidíte na obrázku. Zcela přirozeně, podpořeno látkou šátku či ergo-nosítka.

Při nošení se dítě může udusit.

Zdravé donošené dítě se při klasické vertikální poloze při nošení neudusí, pokud se o to nebudete aktivně snažit (baby vaky, to už je jiná story, ale tomu se nyní věnovat nebudu). Jednak si instinktivně natáčí hlavičku tak, aby se mu dobře dýchalo (vězte, že i když si někdy nošenec zaboří hlavu “mezi kozy”, tak takto rozhodně nečiní záměrně za účelem sebepřidušení), jednak – vysvětlím to velmi jednoduše – zkoušeli jste někdy někoho přidusit polšťářem? Že ne? No, já taky ne. Ale ono to vypadá dost podobně jako v těch krimifilmech. Nedostatek vzduchu vás prostě vzbudí a vy začnete bojovat – proč by tomu u zdravého miminka mělo být jinak? Chcete-li to trochu odborněji, funguje to tak, že nedostatek vzduchu znamená pokles kyslíku v krvi a vzestup oxidu uhličitého, kterážto změna iniciuje poplachovou reakci organizmu. A když si vezmete, jaké drobnosti dokážou vašeho drobečka často rozlítostnit, proč by vám nedal vědět zrovna to, že se mu špatně dýchá…?

Dítě se při nošení přehřívá.

Vrátíme-li se na základní školu k zákonu zachování energie, nepřehřívá-li se současně matka, pak dítě přiložené na matčinu hruď logicky nemůže dosáhnout vyšší teploty než matka samotná. 😀 Dobře, to jen tak pro odlehčení. Na toto studie celkem nepřekvapivě neexistují, takže jsou to opět jen moje dojmy a hypotézy. Pokud bude zdravému miminku v šátku horko, bude nespokojené a bude plakat. Pokud bude zdravému batoleti v šátku/nosítku horko, vystrčí si ručičky ven (pokud už je dávno venku nemá). Věrte svému dítěti, dítě není blbé! A pochopitelně v těch největších vedrech tomu můžete trochu pomoct – funkčním oblečením, co nejméně oblečením, vhodným složením šátku, nosítkem s větráním…

Nošení zvyšuje riziko úrazu dítěte.

Ano, už jsem s Emilkou v šátku zakopla a spadla, dokonce několikrát – a ne, nikdy se jí nic nestalo. Já jsem si nabila zadel do modra, no držkopád, div že jsem si nezpřelámala hnáty, ale Emilka se maximálně polekala. Dle mého názoru je úplně stejné riziko, že dítě vyklopíte z kočárku nebo vám vyklouzne z náruče, jako že škobrtnete na výmolu; navíc je tady ten podvědomý primární instinkt matky, která za každou cenu ochraňuje své dítě – kdo něco takového zažil, tak ví, že jeho reakční doba se najednou proti bežným situacím zkrátila na minimum. Myslím ale, že toto je statisticky zcela nezachytitelné; každopádně si můžete být jisti, že traumatologické ambulance rozhodně neplní děti poraněné při nošení (o tom by mi určitě kolegové traumatologové nezapomněli poreferovat 😉 ).

Mimochodem moje maminka ráda dává k dobru historku, jak jsem se coby miminko tak mlela v kočárku, že jsem ho převrhla a spadla do rybízu. 😂

Nošení zpomalí motorický vývoj dítěte.

Studie neexistují, jaké to překvapení! Každopádně se můžete v různých zdrojích dočíst, že nošení dítěti poskytuje taktilní stimulaci pohybem matky podobně jako při hippoterapii a tím pádem jeho motorický vývoj spíše podporuje (opět jen hypotéza, nic ověřeného). Sama bych asi tak daleko nezacházela a tím pádem zde můžu nabídnout jen zkušenost svou, mých nosících kamarádek a mnoha dalších nosnic z internetu – a to takovou, že motorický vývoj nošenců se v průměru neliší od vývoje kočárkových dětí. Emilka se jakožto výhradní nošenec vyvíjela a vyvíjí v podstatě přesně podle tabulek a znám jak nošené, tak i vozené děti, které jsou ve vývoji výrazně rychlejší i výrazně pomalejší. A půjdeme-li na to selskou logikou, jak plácnutí dítěte do korbičky (nejlépe ještě ve fusaku) anebo posazení a upoutání do sporťáku podporuje rozvoj motoriky…? Možná je to pro některé odpůrce nošení překvapivé, ale nošené děti nejsou nošeny 24 hodin denně a času a prostoru k seberozvoji mají víc než dost.

Dítě bude kvůli nošení závislé na matce.

Určitě to slýcháte pořád a dokola – “nenos ho/ji pořád, bude na tobě závislý/á”, “nehne se od tebe do první třídy”, “no takhle sis ji/ho pěkně zvykla”. Zeptám se opačně – které miminko NENÍ závislé na svojí matce? Je ho opravdu třeba “odvykat” od kontaktu s matkou, když celých 9 měsíců před narozením neznalo nic jiného? Když to zjednoduším, nošení podporuje a posiluje citové pouto mezi matkou a dítětem, dítě je si tak svou maminkou více “jisté” a když nadejde ten správný čas, nemá obavy se samo vydat prozkoumávat svět – protože ví, že tam na něj maminka bude čekat. Pro silnější povahy doporučuju prakticky “pamětnický” dokument Děti bez lásky (najdete na Youtube), který skvěle na dětech vyrůstajících v kojeneckých ústavech ilustruje to, jak vypadá narušená citová vazba a jak se naopak chovají spokojené “zdravé” děti vyrůstající v milujících rodinách. Abychom si rozuměli, určitě nechci stavět nějakou šílenou vesmírnou hyperbolu mezi “kojenecký ústav vs. rodina” a “kočárek vs. nošení”, to jen pro vaši představu, že to “nesamostatné” dítě, které se bojí odpoutat se od svého pečovatele není to více hýčkané a “rozmazlované”, ale naopak to, které má lásky nedostatek. Proč by nošené děti měly být jiné?

Těch mýtů kolem nošení je určitě daleko víc (“bude mít nohy do O”, “budou tě bolet záda”, “nedokrvují se mu/jí nožičky” atd.) a už tak extradlouhý článek mohl být ještě podstatně delší; snažila jsem se postihnout a okomentovat jen ty “hlavní” a nejčastěji skloňované námitky, které padají na hlavy nosících rodičů a přidělávají jim vrásky. Je mi jasné, že veškeré pochybnosti můj článek založený více na dojmech než pojmech rozptýlit nemůže. Ať tak či onak, to, co mně samotné v začátku nejvíce pomohlo k pochopení a srovnání si v hlavě, že nošení je pro mé dítě to nejlepší, co pro něj můžu dělat, je tento velmi prostý fakt: Dítě není blbé, dítě se přizpůsobí. Jednoduše – věřte sobě a věřte svým dětem. 😉

PS. Když jsem se snažila najít vhodné fotky, kterými bych proložila tento únavný text, zjistila jsem, že na většině našich “hezkých” fotek, které fotíme s Lindou či našimi manžely, se Emilka tváří dost nešťastně. Ona se totiž k smrti nerada zastavuje a nesnáší, když pózuju – což mi nepřišlo zrovna vhodné k doprovodu článku o tom, jak je nošení nejlepší na světě… 😀 Ale Emilka je ve skutečnosti velmi spokojený nošenec, veselé a věčně vysmáté dítě. A protože každý blog, i ten nejprofesionálnější ze všech, čas od času potřebuje nějaký “human touch”, udělala jsem pro vás výběr z našich běžných nosících fotek, často trochu mázlých selfíček, na kterých ale jde dobře vidět, jak ráda se Emilka nosí, od novorozenecké věku až dosud v 16 měsících – ať už je to u maminky, tatínka, babičky nebo hodné tety. 😉