Složení: 60 % česaná bavlna, 28 % super fine merino, 12 % morušové hedvábí

Gramáž: dle výrobce cca 245 g/m² po praní (220 g/m² před praním), námi spočítaná 220 g/m² u roznošeného šátku

Velikost: 5

Úvaz: half Taiwanese back carry

Onyx je z řady Bird Garden po tencelovém Mintu další z, dalo by se říct, legend mezi miminkovskými šátky. Předchází ho pověst úžasně jemné novorozenecké pavučinky, ale zároveň také držáka, v němž se některé protřelé nosnice nerozpakují nosit ani velká batolata. Přirozeně jsme na tento zázrak mezi ptačími šátky byly velmi zvědavé.

Na první pohled a dotyk je to opravdu pavučinka ve všech smyslech tohoto slova – tenoučký, heboučký, jemňoučký; přesně takový šátek, do kterého přímo toužíte zabalit něžně vrnící novorozené miminko. Merino je v něm potřeba opravdu podrobně hledat a troufnu si říct, že nebude vadit ani těm nejcitlivějším citlivkám; morušové hedvábí pak Onyxovi propůjčuje lehoulinký elegantní lesk.

Opakovaně zde můžete číst mou stále trapně stejnou chválu na tenké Vatanaie (např. bludišťáci Skye a Taranaki nebo velrybky Unalaska) – gramáží se pohybují ve stejné kategorii jako Onyx a přesto jsou překvapivě nosné (sama pro sebe jsem si to nazvala “vata-kouzlo”). Když odhlédnu od bambusovo-lněného Skye, Onyx je co do složení nápaditější než zmiňované vata-utěrky Taranaki a Unalaska – z mého pohledu je tato kombinace příměsí úžasná, leč pobyt u nás by v Emilčině ublinkaném kojeneckém věku asi nepřežil ve zdraví. I když je možné ho prát v pračce, nějak si nedokážu představit, jak bych z něj dostávala uplivnutou mrkvičku. Určitě je tedy z těch nejvíc easy-care vlněno-hedvábných šátků, co jsem prozatím potkala (ne-li úplně nejvíc easy-care), ale prostě s ublitým miminem bych o něj měla strach (byť se nám tedy jeho majitelka svěřila, že blijanců za své nosící mládí schytal nespočet – možná jsem jen moc úzkostlivá). Na vytahování nitek není nijak výrazně náchylný, podobně jako všichni jeho ptáčkoví sourozenci.

Váže se skvěle, to je vzhledem ke složení, tloušťce, vazbě a stupni zanošenosti tak nějak samo sebou; nic jiného jsem ani nečekala a něco by bylo zásadně špatně, kdyby tomu tak u tohoto vyhlášeného kousku nebylo. 😉 Opravdu se váže sám a určitě bych se nerozpakovala s ním například poprvé učit vázat novopečenou maminku. Byť to není žádný drhnoucí šmirgl papír – spíše naopak, klouže naprosto přiměřeně a v úvazu pěkně drží na svém místě. Jedna vrstva byla na Emilku s jejími 9,5 kily přece jen trochu málo, ale po roztažení popruhů byl pocit z nošení zcela jiný – nicméně její váhu považuju za strop toho, co by Onyx na mých ramenou pohodlně zvládnul. Patnáctikilové slůně už se v něm dle mého názoru moc příjemně ponosit nedá, byť v tomto ohledu svým balvněným příbuzným s vyšší gramáží dává vysloveně na prdel (recenzi na klasického ptáčkového bavlňáka v barvě Latté najdete zde).

Co se týče vzhledu, vývoj svého vztahu k Bird Garden jsem popsala v článku o Mintu a Orinocu myslím dostatečně barvitě a netřeba se k tomu vracet. Co se týče barevnosti, tak jsem obecně příznivce spíše “méně než více” a šedobílá kombinace mému oku vyloženě lahodí. Pokud tedy mé potenciální druhé dítě nebude takový blicí strojek jako Emilka, tak mám hodně nad čím přemýšlet. 😉

Za zapůjčení šátku k vyzkoušení děkujeme naší milé kamarádce Petře! 🙂