Složení: 55 % bavlna, 45 % Tencel

Gramáž: 297 g/m² udávaná výrobcem, 283 g/m² námi spočítaná

Velikost: 6

Úvaz: back cross carry (dvojitý kříž na záda)

Taky máte občas pocit, že v podstatě všechny šátky světa se tkají v Evropě a že ten počet zemí, z nichž dokážete vyjmenovat víc než jednoho výrobce, by se vešel na prsty jedné ruky? A že všechno ostatní je vlastně exotika, a to včetně USA?

Ono se není moc čemu divit. Američani jsou masírováni výrobci visítek asi více než jakýkoliv jiný národ a i takový tamější šátkový “gigant”, jako je Tekhni, stále své výrobky prodává přes Etsy (tedy mezinárodní obdobu Fleru). O Kindred jakési povědomí mám, ale vlastně jedině díky tomuto konkrétnímu šátku, který už nějakou dobu koluje mezi českými nosičkami v rámci testování ve skupině Nosíme děti. Tímto děkuji za možnost šátek vyzkoušet!

Podobně jako v případě Tekhni (o němž si něco málo můžete přečíst například zde – můj milovaný Tekhni Alpha Cinder) jsou Kindred velmi konzistentní co do složení šátků – stejně jako Tekhni miluje Repreve, Kindred frčí v Tencelu, kterého do svých výrobků přisypává po kýblech. Na rozdíl od Tekhni jsou ale velmi konzervativní co se týče vzorů – jednoduché pruhy, puntíky, geometrie; jedině havajská Pāʻia (pojmenovaná podle města na ostrově Maiu) se spolu s folklorním Tiburonem trochu vymyká; barevně ovšem nečekejte žádné experimenty – vše je jednoduché, spíše tlumené, elegantní; žádné duhy či neonové gradace. Zastavím-li se u vzhledu samotné Pāʻie, musím jí složit poklonu – jako málokterý šátek sluší snad komukoliv (co jsem měla možnost vidět fotky testujících), je velmi jemný a ženský, možná spíše až dívčí. Byť zrovna ibiškové květy v realistickém designu nejsou úplně moje gusto, tak zrovna tento něžný odstín levandulové je asi jediný druh fialové, který se mi opravdu líbí.

Vlastnostmi, přiznám se, mě ale šátek neohromil. Na dotek je heboučký, má jemný chloupek (vzhledem ke stupni své zanošenosti až přenošenosti ale dle mého názoru už i malinko nevzhledný), váže se velmi slušně – ale jak už to bývá u šátků, jimž výrobce nadělil Tencelu po lopatách, klouže; na můj vkus až moc. Čím déle nosím, čím více šátků s Tencelem jsem měla možnost vyzkoušet a čím těžší dítě mám, tak prostě nabývám čím dál tím silnějšího dojmu, že tahle příměs není pro mě. Většina “hodně-tencelových” šátků je na ramenou jakoby placatá, na svou pocitovou tloušťku hodně těžká a málo pružná. Čestné výjimky v mých očích tvoří Nikos od Dekky a loktushí Isolda, resp. Caribic, ale v těch toho Tencelu není ani zdaleka tolik a oba mají dost odlišnou vazbu než Kindred. Termoregulační vlastnosti a schopnost odvádět pot jsou jistě chvályhodné a pro mnoho lidí velká motivace k tomu, koupit si takovýto šátek “na léto”. Ale já vždycky tvrdím, že ve vedru se ve všem každý bude potit s prominutím jako prase a sebesofistikovanější příměs v jakémkoliv množství tomu nezabrání.

Co tedy pro mě osobně znamená “placatý těžký nepružný šátek” při nošení? Jednoznačně nepohodlí. Byť byla výdrž v úvazu na tu všechnu klouzavost velmi slušná a úvaz neměl tendenci povolovat ani při zakončení přes kroužek, na jednu vrstvu jsem si s 10kilovou Emilkou netroufla – každopádně odhaduju, že by se mi v tom případě šátek mstivě snažil amputovat paže v ramenou. No prostě Kindred mě nepotěšil, a tak já nemůžu potěšit ani jeho. Američany č. 1 v šátkovém světě po mě zůstávají Tekhni.