Eli, to jsou šumperská (především) nosítka, za kterými stojí (jak jinak) Eli – tedy Eliška Matějčková, která první nosítko (jak jinak) ušila pro svého syna. Přiznám se, že jsem se této značce nějakou dobu cíleně vyhýbala a na její recenzování musela sebrat trochu odvahy. Jednak jsem o Eli nosítkách věděla, že mají extraměkký bederák, což mi obecně nesedí, jednak se kdysi dávno v ostravské regio skupině nesetkalo testované nosítko s velkým nadšením. Nakolik za to mohl zrovna onen řekněme ne zcela vhodně zvolený testovaný model (dle slov samotné Elišky to byl kus, na kterém se její švadleny učily šít) nebo jestli se nosítko setkalo s nepochopením spíše z toho důvodu, že se jaksi svezlo na vlně prvotní kritiky, to už s odstupem neposoudím. Každopádně Eli má dosti širokou a stabilní základnu příznivců, tak přece jen něco na těch nosítkách musí být, no ne?

To, co mě o testování nakonec přesvědčilo, byl šátek, z něhož je nosítko ušité. Tyrkysový prototyp ROAR Ziuuu je krásný, na dotyk velmi příjemný, měkoučký, poddajný a dostatečně odolný (na nosítko možná přece jen trochu tenký, ale ve výsledku to vlastně není nic proti ničemu) – jak jsem už dříve psala, první vlna ROAR bavlňáků je mi co do vzorů zatím nejbližší a minimalistický Ziuuu (navíc v mé milované tyrkysové barvě) není výjimkou.

Model 2v1 je nastavitelné nosítko doporučené pro děti od 68 do 98 cm (od půl roku do 3 let). Emilce, která měří cca 85 cm, jsem už sed nestahovala (ono toho není moc co stáhnout – šnůrka sed stahuje jenom ve střední části zádové opěrky; upřímně řečeno bych dolní hranici viděla spíše někam k 74 cm), ale prostor k růstu zcela jistě ještě měla, a to jak co do šířky, tak co do výšky zádové opěrky. Musím velmi pochválit polohu nošence – zádová opěrka má skvělý střih a i odrostlé dítko je v nosítku nádherně “zakapsované” a podsazené s ukázkově podpořenými kolínky; za tohle jedna s hvězdou!

Co se týče pohodlnosti pro mě jako pro nosiče, tak se překvapení nekonalo. Měkký bederák je na mě opravdu příliš měkký, krčí se snad jen při křivém pohledu (je to na něm ostatně i docela vidět) a jinak vtipné a roztomilé prošití tvořící slovo “eli” funkčně mnoho neřeší. S lehčím nošencem by mi nejspíš bederák dostačoval, ale 11 kg už jsem hodně cítila v bedrech i po kratší procházce. Ramenní popruhy jsou polstrované velmi měkkým materiálem a stejně jako na bederáku je na nich nošení hodně vidět; i zde bych preferovala, kdyby byly bytelnější a o něco tvrdší. Emilčinu váhu jsem na ramenou znatelně cítila i se zkříženými propruhy (narovno, přiznám se, jsem delší nošení ani neriskovala). Při křížení mi bohužel chyběly obousměrné spony (ano, opět to zpropadené dotahování směrem dozadu!) a možnost sundat hrudní sponu.

Nošení na zádech je problém u spousty nosítek – většinou kvůli tomu, že nejde dostat nošence dostatečně vysoko; tak, aby viděl přes rameno. No, nešlo mi to ani u Eli. To ale, přiznejme si, není chléb lámající problém.

K detailům konstrukce nosítka – all thumbs up za odepínatelnou kapucku a jednoduchý a zároveň funkční systém jejího uchycení (olivky na šňůrce, které se jednoduše provlečou gumičkou na ramenních popruzích a přitáhnou dle potřeby), na druhou stranu mi hodně chyběl nějaký jistící prvek na sponách na bederáku a ramenních popruzích. Eli to na svých stránkách vysvětluje tím, že použité spony jsou testovány na ohromnou zátěž a prostě když se správně zacvaknou, tak nevypnou, ani kdyby čert na koze jezdil. To je sice krásné a ráda to těm sponám věřím, ale znáte to – dítě je protivné, unavené, pláče; případně kolem vás běhá ještě další podobně protivný potomek a vy se snažíte dítě šup šup honem nahodit do nosítka, jen aby se už uklidnilo… v takovéto situaci se může lehce stát, že sponu nezacvaknete dokonale a prostě minimálně ta jistící gumička by se tam šikla, no…

Celkově – proč ne? Komu sedí měkoulinký bederák, může být pro něj Eli ideální volba.